Rammi.cz

Popelce je nyni 95 let. Pote, co prožila život s nyní nebožtíkem princem, sedí dnes na terase, v houpacím křesle a pozoruje svět se svým kocourem Bobem. Jednoho slunného odpoledne se pred ní zničeho nic objeví pohádkova babička.
Popelka se podiví: „Babičko, co Ty tu děláš po všech těch letech?“ Babička odpoví: „Popelko, od doby, co jsem Tě viděla naposledy jsi vedla příkladný život a ja bych Ti za to dnes chtěla splnit tři přání.“ Popelka byla překvapena, zamyslela se a povída: „Víš, babičko, princ byl skvelý človek, ale mizerný investor. Dnes tu žiji z ruky do úst z mizerného důchodu. Pomohlo by mi, kdybys mne učinila bohatou.“
V tu ránu se její houpací křeslo proměnilo ve zlato. Popelka ani nedýchá a děkuje babičce.
Babička odpoví: „To je maličkost, jaké je Tve druhé přání?“
Popelka se podívá na své křehké tělo a říká: „Přála bych si být zase mladá, krasná a plná energie, jako jsem bývala.“
Přání se v mžiku stane realitou, Popelka je zase krasná a v těle cítí příjemné mrazení, jaké již po léta nepocítila.
Babička se zeptá ješte jednou: „Máš poslední přání, co by to mělo být?“
Popelka pohlédne na vyděšeného kocoura v rohu a praví: „Nemohla by jsi proměnit Boba v pohledného muže?“
Jako zázrakem se Bob protáhne a stojí před ní tak krásny muž jakého ještě svět neviděl.
Babička pogratuluje Popelce, popřeje jí štastný nový život a zmizí tak náhle, jak se objevila.
Bob a Popelka se po sobe chvíli toužebně dívají… Popelka beze slov zírá na nejkrásnějšího muže jakého kdy spatřila.
Tu se k ní Bob přiblíží a vezme ji do svých silných paží. Přitáhne si ji k sobě a ona cítí ve vlasech jeho horký dech.
Bob zašeptá: „Vsadím se, že teď lituješ toho, že jsi mě nechala vykastrovat.“