Bylo mi 14 a věřil jsem tomu, že jednoho pěkného dne budu mít přítelkyni.
Když mi bylo 16, chodil jsem s jednou dívkou, ale v tomto vztahu nebyla
žádná vášeň. Rozhodl jsem se, že zbytek svého života prožiju s vášnivou
ženou. )
Na vysoké škole jsem poznal jedno vášnivé děvče, byla však příliš citlivá.
Byla jako vystřižená z dobře napsaného dramatu: vždy jen plakala a
vyhrožovala sebevraždou. Rozhodl jsem se, že potřebuji ženu, která mi
nabídne stabilitu.
Když mi táhlo na 25, seznámil jsem se s vyrovnanou ženou, byla však dost
nudná. Byla absolutně spolehlivá a nic ji nedokázalo přivézt do varu. Můj
život se stal strašně monotónním, myslel jsem si, že potřebuji trochu
vzrušení.
Když mi bylo 28, potkal jsem vzrušující ženu, ale nedokázal jsem s ní držet
krok. Skákala z jednoho dobrodružství do druhého, nikdy se s ní nedalo
dohodnout. Bez zábran vyváděla všechno možné a flirtovala s každým. Častěji
jsem se s ní cítil příšerně než šťastně. Myslel jsem si, že potřebuji
ambiciózní ženu.
Když jsem dosáhl 31, na takovou ženu jsem natrefil. Ona se skutečně držela
při zemi. Vzali jsme se. Byla tak ambiciózní, že se se mnou rozvedla a
obrala mě o všechno…
Teď mi je 40 a cítím, že jsem konečně duševně zralý. Chci jednoduše takovou
ženu, která má velká prsa…
Jenom by mě zajímalo, kolik skutečně autorovi textu je:)
Moc přes dvacet bych nehádal, spíš pod.
To si pis, ze autorovi je vic jak 20..