Po delší době jeden docela povedený:
Pepa přijde v noci společensky poněkud unavený domů. Svalí se do postele vedle manželky a usne. Najednou se ocitne před nebeskou bránou. Svatý Petr mu říká: „Tak vidíš, Pepo, umřel jsi ve spánku“.
Pepa zalamentuje: „Ale proč, svatý Petře? Vždyť já toho mám ještě tolik v životě udělat? Nešlo by to nějak, abych se vrátil?“
Svatý Petr se poškrábe za uchem a říká: „No, šlo, ale mohl by ses vrátit jedině jako slepice. Chceš?“
„To víš, že chci“. Pepa se ocitne zpátky na zemi v hejnu slepic, porostlý peřím, a s ostatními slepicemi se popelí v prachu a zobe zrní.
Vtom si ho všimne kohout, a ptá se: „Á, ty seš tu nová. Jak se ti vede?“
„No, šlo by to, ale mám takový divný pocit tam dole.“
„To jsou vajíčka, to je v pořádku. Jenom je sneseš, tak to přestane.“
Za chvilku Pepa snese první vajíčko. Štěstím je celý bez sebe, a brzy následuje druhé a třetí vajíčko.
Najednou ním někdo třese. „Co je, co se děje?“
„Sereš do postele, ty prase“, křičí manželka.
Napiš první komentář! ↓
Zatím tu není žádný komentář... Odstartuj to vyplněním formuláře níže.