Rammi.cz

Finále mistrovství světa ve volným stylu… Nastupujou proti sobě Franta Voháňka, 180 na 85 a Rus Saša Medveděv, 2 metry 20, 130 kilo, neporaženej šampión… Trenér si k sobě naposledy zavolá našeho borce: „Hele, Franto, proti němu stejně nemáš moc šanci, ale hlavně tě nesmí dostat do toho svýho preclíku. To je jeho speciální chvat, ze kterýho se ještě nikdy nikdo nedostal. Pamatuj si to, hlavně ne do preclíku… A drž se!“ Borci naběhnou do ringu, chvíli se tak jako okopávaj, oplácávaj, tahaj za rukávy, až najednou Franta letí vzduchem, švác ho na zem a už je v preclíku. Zkroucenej, jak vánočka, chytá dech a sleduje po očku rozhodčího, kterej se chystá odpískat konec. Když tu si všimne těsně u svý hlavy trenek, kterým koukaj z nohavice koule. Tak s obrovskou námahou natáhne krk a vší silou se do nich zakousne. Ozve se hroznej řev a najednou letí vzduchem pro změnu Saša, práskne sebou na zem, na něj náš Franta, až Rusovi vyrazí dech. Za pár vteřin je po zápase a ohromenej trenér nadšeně plácá vítěznýho Frantu po zádech: „Člověče, to bylo něco naprosto fantastickýho! To ještě nikdy nikdo nedokázal! Jak se ti to, prosím tě, podařilo? Já myslel, že už je hotovo…“ „To já v jednu chvíli taky,“ oddechuje Franta, „ale to byste, trenére, nevěřil, jakou v sobě člověk najde sílu, když si kousne do svejch vlastních koulí…“

a ještě jeden…

Jednoho dne dostal Bush infarkt a umřel. Okamžitě se odebral do pekla, kde už byl očekáván. „Jsi na mém seznamu,“ řekl mu ďábel, „ale já zrovna nemám volné místo. V každém případě tady ale musíš zůstat, takže mám pro tebe návrh. Mám tady pár hříšníků, kteří nebyli tak špatní jako ty. Jednoho z nich pustím, ale ty půjdeš na jeho místo. A budu k tobě dokonce tak dobrý, že ti dovolím, aby sis sám vybral.“ Bushovi se to zdálo jako dobrý obchod.
Ďábel tedy otevřel první místnost. Tam byl veliký bazén, v něm plaval Nixon. Stále se potápěl a něco hledal, ale vždy se vynořil s prázdnýma rukama. Znovu a znovu. „Ne,“ řekl Bush. „Já nejsem dobrý plavec. Myslím, že tohle bych dělat nemohl.“
Ďábel tedy otevřel druhou místnost. Tam byl Newt Gingrich a velikým kladivem rozbíjel kameny. Kamenů nikdy neubývalo. „Ne“ řekl Bush. „Mám problémy s ramenem. Strašně bych trpěl, kdybych musel pořád rozbíjet kameny.“
Ďábel tedy otevřel třetí místnost. Tam ležel na zemi Bill Clinton, ruce svázané nad hlavou, nohy svázané a roztažené. Nad ním se skláněla Monica Lewinská a dělala to, co dělala nejlépe. Bush hleděl v šoku. Pak řekl: „Jo, myslím, že tohle bych vydržel.“
Ďábel se zachechtal (jak jinak, než ďábelsky) a řekl: „Monico, můžeš jít.“