Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot.
Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat.
A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká: „Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuté obráceně. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: „To ale nejsou moje botičky.“ Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: „To jsi, ty hovado, nevěděl dřív?“ s námahou zase botičky sundala.
Když byly boty dole, povídá chlapeček: „To jsou botičky mého brášky. Maminka říkala, že je teď budu nosit já.“
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: „Kde máš rukavičky?“
Chlapeček odpověděl: „Rukavičky mám schované v botičkách.“
Soud s učitelkou bude v úterý.
Napiš první komentář! ↓
Zatím tu není žádný komentář... Odstartuj to vyplněním formuláře níže.