Rammi.cz

Dnes jsme se vydali na „procházku“ do Finského národního parku Nuuksio. Uvozovky jsem použil záměrně, protože procházka se střídmým odhadem protáhla asi na 20km tůru.
Park Nuuksio je chráněná památka UNESCO, rozkládá se na rozloze 42km čtverečních v jižním Finsku v regionu Uusimaa.

Z místa kde bydlíme, je to jen kousek na autobus 28k, který jezdí až na okraj parku, kde má konečnou. Pravděpodobně tam mají konečnou i všechny auta, nebo už jste snad někdy viděli takovouto značku?

V mapě kterou jsme si pořídili včera v informačním centru v Helsinkách jsme vybrali žlutou trasu a vydali se na cestu. Ze začátku jsme šli po velmi pohodlné cestě, která vedla po skále, ale naprosto hladké, bylo to jako procházka po betonovém chodníku, jen na některých místech byla zarostlá mechem a někde už bylo mechu tolik, že v něm rostou i stromy. Stromy jsou v parku většinou nízké, a to asi právě kvůli tomu že koření na tenké vrstvě nánosů na skále a tak když dosáhnou určité výšky, tak je vítr snadno převrátí i s kořenem. Koneckonců podívejte se sami…

Po takovéto jednoduché procházce následoval o poznání težší terén, kde chodíte mezi kamením, po obnažených kořenech stromů, z kopce do kopce. Jestli jsou někde ve finsku nějaké kopce, tak je to právě tady, jinak mi okolí připadá jako docela placaté, bez většich vyvíšenin.

Časem zjistíte, že půda a kořeny po kterých chodíte nějak podezřele pruží, až se dostanete na místa po kterých se chodí jako po matraci, to už se pomalu ale jistě dostáváte do močálové oblasti. Ale Finové vás nenechají brodit se v bahně a tak jsou v nejhorších místech postavené takové dřevěné chodníčky, nebo spíš lávky. Ty mne mimochodem překvapily svou pevností, každá deska je vždy na obou koncích ukotvena dřevěným klínkem a ještě několikrát podepřena, takže se po nich chodí naprosto pohodlně.

Celou cestu je na co se dívat, i když někdy není čas, protože se musíte dívat spíše pod nohy. Finský les je zvláštní tím, že narozdíl od našich lesů, kde je zem pokryta většinou jehličím, nebo listím, zde je spodní vrstva pokryta mechy, lišejemi, nízkými keříky jako je například jalovec, borůvkami a brusinkami, ale také spoustou hub.

A toho všeho je tam tolik, že se můžete jít do lesa klidně i najíst. A to nejen protože je tam množství lesních plodů, ale také protože jsou zde tábořiště, kde je k dispozici dřevo, pila, koza a sekera. Na takovém místě si prostě nařežete pár polen, naštípete je na menší kusy a kousek opodál je ohniště, kde už obvykle sedí několik finů, i turistů různých jiných národností.

To jsou jedny z mála míst, kde se v parku můžete setkat s lidmi. Tak si prostě přinesete polínka, přisednete si a na rošt si dáte párky, případně na háček pověsíte ešus a uvaříte kávu. Tak jako to zde dělají finové, kteří mě udivili tím, že si vodu na kávu nabrali z blízkého jezera.

U jezer poletuje ohromné množství vážek a podobného hmyzu. Je jich tak moc, že si klidně přistanou i na člověku, aby si odpočinuly.

No prostě paráda, je tam tak pěkně, že se to opravdu nedá na pár řádcích popsat, A vlastně ani vyfotit, ale i přesto přidávám galerii dnešních fotek z parku Nuuksio.
A k dovršení dne, jsme si zašli do finské sauny, což vřele doporučuji. Sice se mi pro třetím průběhu vyhřívání v pěkné, dřevem provoněné místnosti a studené sprše trošku zamotala hlava, ale člověk se potom cítí očištěn od všech problémů. Tělem se rozlije pocit spokojenosti a blaženosti ;). Potom jestě jedno čepované v místní hospůdce a myslím že můžu říct, že si dnes chrochtám blahem. 🙂
Last MinuteZajeďte se také podívat do Finska